Proč nejsme raději moudří než chytří?

Jsme lidé chytří. Umíme poručit větru a dešti. Jsme nejchytřejším tvorem na planetě. Proč toho tedy zneužíváme? Proč planetu tak bezostyšně drancujeme, když máme jen jednu? Proč se více nezajímáme odkud se naše jídlo bere, a proč tvoříme tolik odpadu?

Je to chytrost, je to vyčůranost, je to nezodpovědnost, je to pohodlnost, ale rozhodně to není moudrost.


Můžeme-li si vybrat a máme-li možnost volby, proč si nadále vybíráme cestu utrpení a zabíjení dalších bytostí?

Přestaňme se odvolávat na tradice, přestaňme se vymlouvat sami sobě, a začněme skutečně žít v harmonii se zvířaty a s jedinou kulatou a stále ještě trochu zelenou planetou, kterou máme.

Dálnice není důležitější než vzácný brouk, protože dálnice znamená další kus asfaltu a betonu do přírody, jejíž prostor se stále zmenšuje. Proč je člověk, který chrání přírodu a zvířata považován společností za teroristu (i když s nálepkou EKO)?

Je to paradox, protože terorista je ve skutečnosti člověk, který zabíjí, nikoliv ten, co se zabíjení snaží bránit.

Máme dvě možnosti, jak získat jídlo, které nám dá vše důležité, co potřebujeme k životu. První vede skrz utrpení a zabíjení cítících bytostí. Ta druhá ne.

Až budeme příště v supermarketu nebo budeme připravovat večeři, vzpomeňme si, že to jídlo odněkud pochází. Nevzalo se tam samo od sebe.

Zkusme být méně chytří a více moudří. Važme si toho, co máme, protože je pozdě vážit si toho, co jsme měli.

To, že někoho nevidíme trpět a křičet, ještě neznamená, že se to neděje.
Když nemáme rádi zabíjení, přestaňme za něj skrze své nákupy platit.


Petr Havránek
Jsem zakladatel projektu Každý den s citátem a autor knižní série Myšlenka v kapse. Pomáhám lidem měnit zaběhlá paradigmata, a bořit mýty o tom, jak život kolem nás funguje. Baví mě inspirovat. Baví mě učit se novým věcem. Baví mě, když to co dělám, má smysl.

Motivační diáře pro rok 2020 najdete tady